V každém autě ho najdeme, mnohokrát za jízdu se na něj podíváme a nejspíš už každému ušetřil peníze za pokuty. Tachometr je přístroj, který nám ukazuje, jak rychle jedeme. Musí ale fungovat správně.
Přes 130 let
Bez ohledu na značku nebo stáří vozu, tachometr v žádném autě nechybí a je tak samozřejmým vybavením, jako klíče od auta nebo volant. Také to není žádný nový vynález, už v roce 1888 si nechal chorvatský profesor Josip Belušič patentovat velocimetr, předchůdce dnešních tachometrů. Snah o definici toho, jak rychle jedeme, bylo mnoho. V začátcích automobilové dopravy pro získání této informace sloužil princip obyčejného větrníku, kdy vrtulky roztáčel proud vzduchu. Vypovídající hodnota takového měření byla však téměř nulová. Po mnoha dalších pokusech se do aut začal montovat právě vynález profesora Belušiče, který fungoval na principu vířivých proudů a využíval se téměř 80 let. Dnešní tachometry už určují rychlost pomocí snímačů rychlosti otáčení kol. Díky tomu lze určit i to, jakou jsme ujeli vzdálenost.
Hlídá rychlost i bezpečí
Pro každého řidiče je tachometr nepostradatelným pomocníkem pro bezpečnou jízdu bez pokut za překročení rychlosti, pokud vše funguje, jak má. V moderních autech se setkáme s dvěma typy tachometrů, digitálním a analogovým, ručičkovým. Oba typy se mohou porouchat, mezi nejčastější závady patří ukazování nereálných nebo naopak žádných hodnot, vypadávání bodů na displeji nebo nepohyblivá ručička. Na místě je s opravou tachometru dlouho neotálet, protože sami jen těžko odhadneme, jak rychle jedeme. Překročení rychlosti nemusí znamenat jen pokutu, ale především velké riziko pro bezpečnou jízdu. Třeba že na mokré silnici nebo v ostré zatáčce nezvládneme řízení právě kvůli vysoké rychlosti.
Pokud je nutné vyměnit přístrojovou desku, lze přeprogramovat procesor řídící jednotky nebo nastavit na tachometru původní hodnoty.
