V prehistorických dobách mělo tetování pouze rituální charakter, rozlišovalo postavení v kmeni nebo ukazovalo na jeho příslušnost. Často mělo také medicínský význam, třeba na Borneu se tetovaly prsty pro odlákání chorob. Také slavná mumie ledového muže Ötzi, stará více než 5000 let, měla tetování na kloubech rukou a nohou nejspíše z důvodu ochrany před kloubními onemocněními. Stejně tak nalezneme tetování s různým rituálním významem také mezi původními kmeny a Indiány v Americe, Číně nebo Středomoří.
Stejně jako se lišil význam tetování, lišily se i nástroje, používané k jeho vytvoření. Nejčastěji to byly věci, které byly běžné v místě dané kultury, a tak se tetovalo trny kaktusů, úlomky škeblí, kostí nebo bambusu, rybími kostmi nebo u Eskymáků obarvená nit, kterou se kůže prošívala. Jako barvivo se používal popel nebo saze, později v Japonsku začali využívat indigo a kurkumu pro barevné tetování. Černá barva je ostatně nejoblíbenější barva tetování dodnes. Ve starověku pak začalo tetování sloužit spíše k označování a rozlišování a v této době se také začaly v Egyptě používat první techniky tetování v tom smyslu, jaké známe dnes. Egypťané si tetáží označovali své otroky a zajatce, Římané zase kriminální živly a členy pronásledovaných skupin.
Technika se dlouhá staletí neměnila, vítězily přírodní materiály napříč kulturami. Vyvíjel se vzhled a také významy tetování v různých kulturách. U přírodních kmenů byl stále rituální, u civilizovaného světa spíše hanlivý právě s ohledem na minulost. I v roce 1891, kdy spatřil světlo světa první tetovací strojek, zůstávalo tetování spíše ukazatelem na lidi žijící na okraji společnosti. Námořníci, prostitutky a také kriminální živly, které pak rozšířily techniky tetování po vězení. První tetovací salóny se tak nacházely na pobřeží a v blízkosti doků, často v zapadlých uličkách. Teprve na konci 20. století začalo tetování prožívat renesanci a dnes je spíše módním doplňkem, než označením neveselé minulosti. Různé motivy, ornamenty i nápisy zdobí těla běžných lidí i celebrit po celém světě a mnoho z lidí nemá na svém těle tetování jen jedno. Zůstat jen u jednoho je totiž často velká škoda 🙂