Centrální zamykání auta nám ulehčuje jeho používání, protože nemusíme obíhat všechny dveře a jednotlivě je odemykat. Jedním stisknutím tlačítka nebo otočením zámku odemkneme celý vůz. Tenhle pohodlný pomocník ale málem upadl v zapomnění.
Praktický pomocník
Dokud ho nemáme, ani si neuvědomíme, jak nám chybí. Většinou až když máme své auto v servisu nebo musíme použít jiné, bez centrálního zamykání, dojde nám, jak moc je to bez něj nepohodlné. A pokud jsme navíc zvyklí na dálkové ovládání centrálního zamykání, kdy nám stačí jen stisknout tlačítko a auto se otevře či zamkne, aniž bychom museli pasovat klíč do zámku, je rozdíl ještě znatelnější. Novější vozy pak odemykají i kufr nebo ho přímo otevřou, takže snadno uložíme nákup, nebo využívají centrální zamykání také k odemčení víka palivové nádrže. Vše máme většinou v plastové krytce klíče od auta a nemusíme tak hlídat několik různých ovladačů. Výrobci aut navíc díky moderním technologiím přichází stále s novými nápady pro další využití tohoto systému. Ne vždy však mělo centrální zamykání na růžích ustláno, v jednu dobu se na něj dokonce úplně zapomnělo.
Pohřbeno v čase
Od vynálezu centrálního zamykání uběhlo už sto let přesto ho stále považujeme za celkem nové. Dnes ho mají skoro všechna auta, starší typy bez dálkového ovládání a s běžným klíčem, ty novější už mají vystřelovací klíč a v jeho krytce schované potřebné ovladače. Už v roce 1914 bylo poprvé použito v luxusním voze Scripps-Booth, což ale bohužel bylo i příčinou jeho zapomnění. V té době si totiž luxusní vůz od této značky mohl dovolit jen málokdo a tak bylo používáno jen velmi výjimečně, až se nepoužívalo vůbec. Po dlouhých čtyřicet let tak byl tento praktický pomocník nevyužitý a až roku 1956 ho do svých vozů zavedl výrobce automobilů značky Packard. Ty už byly mnohem dostupnější.
Centrální zamykání se brzy dostalo do povědomí běžné veřejnosti a dnes ho bereme jako něco, co k autu neodmyslitelně patří.
